Počátek a vývoj myslivosti ve Velenicích
První zmínka o utvoření lidové myslivecké společnosti je z roku 1948.
Jejími zakladateli byli: Polák Přemysl z č. p. 56, Boura Bohumil z č. p. 86, Petrášek Štěpán z č. p. 55, Jirmus František z č. p. 113, Nožička Josef z č. p. 123, Kubíček Josef z č. p. 66, Čermák František z č. p. 99, Šťastný Václav z č. p. 17, Herčík Václav z č. p. 14 a Šťastný Václav mladší z č. p. 17.
V průběhu šedesátých let někteří členové společnosti byli vyloučeni z politických důvodů. V roce 1962 byl vydán nový zákon o myslivosti a právo myslivosti příslušelo státním nebo družstevním organizacím, které mohly či musely záplatu postoupit uživatelům, a sice mysliveckým sdružením. Nejmenší výměra honitby byla stanovena na 500ha. Od této doby se zájem o provozování myslivosti zvyšuje, což se projevilo i na počtu členů mysliveckého sdružení Velenice. Počet členů se postupně zvyšoval až na 19 členů jak z venkova, tak i z měst. Výměra honitby tehdy činila 667 ha. V této době byla zaměřenost honitby na dobré úrovni, zejména u drobné zvěře – bažant, zajíc. Početní stavy koroptví, které byly v minulosti početní lovnou zvěří, se postupně snižovaly, toto mělo příčinu v novém velkoplošném hospodaření. V této době začíná nárůst počtu spárkaté zvěře – srnčí, kterým velkoplošné hospodaření na pozemcích prospívá. Pro ilustraci se v 70. letech lovilo v průměru 500ks bažantů, 450ks zajíců.
Toto myslivecké sdružení trvalo do roku 1978, kdy z rozhodnutí politických nařízení zaniklo a bylo spojeno se sousedním sdružením Činěves. Takto nově vytvořené sdružení nemělo dlouhého trvání a v roce 1983 bylo z nařízení státních a politických orgánů zrušeno. Po zrušení tohoto sdružení se někteří myslivci rozhodli přejít do sdružení Okřínek, kde vykonávali myslivost do roku 1993.
Nové politické změny ve státě umožnily utvořit novou samostatnou jednotku a to myslivecké sdružení Velenice. S velikým úsilím byla utvořena honitba o výměře 669 ha a tato byla pronajata honebním společenstvem Velenice mysliveckému sdružení.
Zakládající členové: Čížek Vlastimil č. p. 58, Čáp Bedřich č. p. 61, Jirmus Jaroslav č. p. 4, Ekert Karel č. p. 119, ing. Ekertová Jiřina č. p. 119, Jirmus František č. p. 129, Jirmus František z Prahy 6, Kostrhoun Vojtěch z Městce Králové, Kostrhoun Vojtěch mladší z Městce Králové a Žmuda Miroslav z Poděbrad.
V tomto období se stavy drobné zvěře začaly postupně snižovat, zejména je to patrné u bažantí zvěře. Zaječí zvěř se vyskytuje na uspokojivé hranici, i když prochází ročními výkyvy, kdy se její odlov neprovádí. Další poměrně dobře zastoupenou zvěří je srnčí a neméně zajímavou pro zpestření mysliveckého vyžití jsou zvěře dančí a černá, které se zde v menším počtu vyskytují.
Práce v myslivosti je prací v kolektivu, prací s volnou přírodou, která pomáhá uplatňovat charakterové vlastnosti člověka.
